Víte, že se dá i v hodinách českého jazyka tak trochu sportovat? No tak úplně nemůžeme skákat do dálky nebo házet na koš, ale protáhnout tělo lze i mimo hodiny tělesné výchovy. Jednu takovou aktivitu s názvem „běhací diktát“ jsme si již po několikáté vyzkoušeli s žáky 5. a 6. ročníku v hodině českého jazyka. Možná si říkáte, jak se dá skloubit diktát a běh? No princip hry je celkem jednoduchý.
Nejdříve jsme si určili dvojice a aby to bylo spravedlivé, tak se jména žáků losovala. Tak totiž spolu musely spolupracovat i ty děti, které spolu obvykle dvojice netvoří. Tady však za ně rozhodla náhoda. Úkol byl pro všechny stejný a jednoduchý. V učebně bylo rozmístěno celkem 12 papírků, které na sobě měly napsanou větu, na procvičování shody přísudku s několikanásobným podmětem (naše současná látka). Jeden z dvojice chodil po třídě a snažil si větu zapamatovat, vrátit se zpět a následně nadiktovat svému sousedovi, který v lavici zůstal a zapisoval nadiktované věty. Nebylo povolené si cestou nic zapisovat, vše bylo nutné si pouze zapamatovat. Pokud měla dvojice napsaných všech 12 vět, společně se dala do opravování a kontrolování napsaného textu. A protože opakování je matka moudrosti, kromě shody podmětu s přísudkem, žáci měli v textu označit i základní skladební dvojici a také slovní druhy. U toho se leckteré děti „trochu zapotily“, ale jinak musím říct, že vše dopadlo na výbornou. Všechny děti spolu spolupracovaly, soutěžily, protáhly si těla, procvičily svoji paměť i znalosti z českého jazyka, a ještě se u toho zasmály. 🙂
Principem aktivity je vítězství dvojice, která nejrychleji a současně nejsprávněji odevzdá papírek s napsanými větami. My jsme si pravidla trochu upravili. Vítězem byl každý. Každý, kdo si zopakoval probranou látku, něčemu novému se naučil, protáhl se, a ještě se u toho všeho krásně pobavil. 🙂
Mgr. Alena Hnízdilová
