Zprvu to bylo běžné téma na výtvarnou výchovu. Kresba jablka. Nic zvláštního v podzimním období. Pak ale přišel nápad, povýšit žákovskou kresbu v něco víc.
Žáci 8.ročníku dostali pokyn, aby shlédli videonávod na kresbu jablka na portálu Youtube. Poté jim byla práce vysvětlena, stejně tak jako kresebné pomůcky a postup. Tempo a detaily byly na nich samotných. Po hodině práce na katedře přistávaly hotové kresby jablka. Někoho jeho vlastní kresba překvapila, někdo byl rozčarován nebo zklamán, neboť od výsledku čekal víc.
My jsme ale nadále s výkresy pracovali. Pověsili jsme si je na magnetickou tabuli a všichni jsme se na ně s odstupem podívali. Jablko vedle jablka. Autor vedle autora. Individualita vedle individuality. Mezipředmětově jsme se dostali z výtvarné výchovy vlastně až někam do občanské a etické výuky. Společně jsme si povídali o tom, že ikdyž všichni měli stejné podmínky, shlédli stejné video, měli stejné pomůcky i čas na práci, tak i přes to, výledek každého z nich je jiný, jedinečný. Někdo zvýraznil stopku, druhý použil více zelené pastelky, další se zaměřil na stín… a o tom to je.
Všichni jsme stejní a přesto každý jiný. I přes rozdíly, které mezi námi vytváří náš vzhled, mluva, oblečení, způsob života, si jsme všichni velmi podobní. Avšak žádný člověk není úplně shodný s druhým člověkem. Každý z nás má jiné vzpomínky, prožitky, priority, sny i cíle. Každý je jedinečný.
Povídali jsme si o tom, jak je důležité, aby děti dokázaly přijmout názor druhého, i když se jim nebude líbit nebo s ním nebudou souhlasit. Snažili jsme si uvědomit, že i když je každý jiný, mohou všichni společně vytvořit krásné věci v případě, že se dokáží tolerovat a spolupracovat.
Krásná hodina výtvarné výchovy. Krásné myšlenky. Krásné dětské výtvory.
A přitom bylo na začátku pouze jablko…jakési déjà vu, že Adame a Evo? 🙂
A. Hnízdilová
