V pátek 12.4. jsme se vrátili do naší staré základní školy. Byla to cesta zpět do minulosti, plná vzpomínek a dojetí. Díky volnému dni kvůli přijímacím zkouškám na střední školy jsme se domluvili s bývalými absolventy „slabecké základky“ a přišli jsme se podívat na místo, které nám v srdci zůstane snad navždy.
Bylo to jako návrat do světa, kde čas plyne pomaleji a kde každý roh ukrývá nějakou vzpomínku či historku. Rozhodně to není běžné, že se bývalí absolventi vrací zpět do své základní školy. Právě tím (a nejenom tím) je naše škola ve zvláštní a unikátní. Mnoho škol by se mohlo inspirovat tím, jaké pevné pouto jsme si tu společně vytvořili s našimi bývalými učiteli, školou a kamarády.
Seděli jsme zpět ve známých lavicích a sdíleli jsme si navzájem své zážitky z nových škol. Učitelé, spolužáci, všechno bylo stejné ale zároveň i jiné, ale přesto jsme si uvědomovali, jak moc nám naše základní škola chybí.
Paní učitelka Hnízdilová nás vzala na hodinu češtiny, kde jsme se cítili jako malé děti znovu. Vzpomínali jsme na doby, kdy jsme seděli ve stejné třídě se stejným učivem, a byli jsme rádi, že můžeme znovu prožít tyto chvíle. Také proto, že nám už nemůže hrozit pětka z diktátu…. 😊
Pak jsme se odebrali na hodinu hudební výchovy k paní učitelce Spurné. Zazpívali jsme spolu se sedmou třídou pár písniček a chvílemi se nám dokonce stýskalo po dobách, kdy jsme spolu zpívali o hudební výchovu každý týden. Naprostá většina z nás totiž hudbu na střední škole nemá…
Dále jsme zavítali také do 1.třídy, pozdravit prvňáčky, na chodbě jsme “pokecali” s panem ředitelem a i s dalšími učiteli, na kterých bylo vidět, že nás po nějakém čase moc rádi vidí.
Prohlédli jsme si také nové technologie a vybavení, které naše bývalá škola nyní má – robotickou místnost, obrazy na stěnách, nové digitální panely ve třídách apod. Byli jsme nadšení, ale zároveň nás to trochu zamrzelo. Mysleli jsme na to, jak by to bylo úžasné, kdybychom měli možnost toto všechno využívat, kdyby toto vybavení tu bylo již za našich žákovských let.
Na závěr jsme překvapili paní učitelku Rohlovou malým dárkem k příležitosti jejích narozenin. Její úsměv a vděčnost nám naplnily srdce štěstím.
Bylo to krásné setkání plné emocí a vzpomínek. Doufáme, že se brzy zase vrátíme, ať už jen na okamžik, abychom mohli společně znovu prožít tyto nezapomenutelné okamžiky. Neboť zrovna do naší základní školy se musí každý absolvent vracet neskutečně rád, s úsměvem na tvářích a s radostí v srdci. Což my rozhodně jsme! 😊 A víme, že rozhodně nejsme sami, neboť každý rok se sem na školu vrátí podívat okolo 20 bývalých žáků!
Anna Benešová,
absolventka ZŠ Slabce v roce 2023 (nynější studentka Pedagogického lycea SPgŠ Beroun)
