Už nějaká ta voda v potoce odtekla do řeky od té doby, co v září naši deváťáci slavnostně uvedli do školy naše malé prvňáčky. Vzali si je, jak se říká “pod křídla” a byli jejich ochranou, dobrými anděly, zkrátka patrony po celý školní rok. Docházeli za nimi o přestávky, pomáhali jim seznámit se se školním prostředím, nemít strach ze všeho neznámého, zkrátka se spolu spřátelili. A to i přes značný věkový rozdíl.
V červnu, téměř na konci jejich společné cesty, si deváťáci přichystali pro své malé kamarády překvapení, takovou “maturitu prvňáčků”. Možná si říkáte, že je to asi nějaký nesmysl, maturuje se přeci až na středních školách. Kdepak není to nesmysl. Tento “test” měl být podobně důležitý, jako ona “zkouška z dospělosti”. Alespoň pro prvňáčky určitě. Deváťáci si pro ně připravili soubor úkolů, ve kterých měli prvňáčkové obstát – např. čtení ze slabikáře, počítání, psaní, kreslení, obratnost, střelba do brány, zpívání, poznávání tvarů, rostlin, plodů nebo i pohádkových postaviček. Zkrátka všeho možného. A věřte nebo ne, za dvě hodinky měli prvňáčci hotové všechny disciplíny. Ale co je důležitější, všichni obstáli na jedničku! Ba dokonce jedničku s hvězdičkou! Z čehož měli všichni náramnou radost! Zcela jistě tak i paní učitelka Šnoblová, která s takto početnou třídou zvládla téměř nemyslitelné a které patří velký dík a uznání! 🙂
Tímto ale toto povídání nakončí. Co by to bylo za “maturitu” bez řádného diplomu a stuhy či šerpy. A tak v posledním týdnu školy, jednou ráno z nenadání, zaklepali deváťáci na dveře 1. a 3.třídy a šli se se svými malými kamarády, jakožto jejich patroni, naposledy rozloučit. Jednoho po druhém si je volali k sobě, aby jim mohli dát diplom za zvládnutí jejich “první maturity”, ale také krásnou trojstužku, jakožto památku na tento slavnostní akt. Nechyběla taktéž poslední společná fotografie, zaznamenávající tuto neobyčejnou chvíli.
A teď malé odtajnění. Na celou věc s “patrony” nepřišli deváťáci jen tak. Oni sami stáli před devíti lety na stejném místě jakožto malí prvňáčkové, a z rukou tehdejších deváťáků přebírali diplomy a šerpy, po úspěšně složené “maturitní zkoušce”. Tehdejším deváťákům je nyní cca 25 let, někteří už mají své děti, uspěšně studují na vysokých školách nebo pracují, někteří vstoupili do manželství. Přála bych všem novým prvňáčkům, aby našli také tak skvělé patrony a dobré kamarády, jakými byli právě letošní deváťáci. Letošním prvňáčkům bych přála, aby jejich cesta základní školou byla co nejradostnější a plná milých vzpomínek. No a našim deváťákům bych přála co možná nejúspěšnější a nejhladší vykročení na jejich další nelehkou životní cestu…♥♥♥