Poslední výlet 9.ročníku byl 20. června a našim cílem byla samotná matička všech měst, Praha. Věděli jsme již dopředu, že náš výlet bude rozhodně na celý den a tak jsme do Prahy vyjeli až po 9 hodině vlakem. Když jsme dojeli na Masarykovo nádraží hned jsme se vydali pěšky kolem Hlavního nádraží a vyšli jsme přímo u pomníku sv. Václava. Václavské náměstí jsme měli jako na dlani. Z důvodu bezpečnosti jsme se rozdělili na dvě skupinky a následoval asi hodinový rozchod po náměstí, během něhož se děti mohly občerstvit, prohlédnout různé obchody apod.
Poté jsme se vydali uličkou na Můstku směr ke Staroměstskému náměstí. Bohužel jsme nedorazili včas v celou hodinu a tak jsme neshlédli pohybující se orloj. Pokračovali jsme tedy dál, až jsme se dostali ke Karlově mostu, ze kterého byl krásný výhled jak na Vltavu, opravující se Staroměstský jez, tak i samozřejmě na Pražský hrad.
Od Karlovu mostu to bylo kousek k Lennnově zdi, kde jsme se rovněž pozastavili a vyfotografovali. Při procházce na druhé straně Vltavy jsme se nezapomněli zastavit u soch miminek Davida Černého. Sice již značně unaveni dusným počasím jsme pokračovali dále v cestě pod Petřín, kde jsme navštívili další památník, tentokrát obětem komunismu od Olbrama Zoubka. Mostem Legií jsme se dostali na druhou stranu Vltavy a tak jsme měli možnost zblízka si prohlédnout “zlatou kapličku” neboli Národní divadlo. Prošli jsme kolem Žofína a Mánesu, kde nám začalo trochu pršet, ale přesto jsme pokračovali dál a po Jiráskově mostě jsme se dostali opět na druhou stranu Vltavy, na Smíchov.
Odtud to byla už jen chvilička a byli jsme u cíle naší cesty, v OC Nový Smíchov. Zde měly děti znovu asi dvouhodinový rozchod ve skupinkách, aby se mohly občerstvit a jít na nákupy. Chvilku před pátou hodinou jsme se však znovu sešli, abychom společně zašli do kina na komedii Tři tygři. Popkorn a kola nemohli samozřejmě chybět. Film trval téměř dvě hodiny a po jeho skončení jsme již spěchali na metro Anděl, kterým jsme pokračovali na Zličín. Autobus na Zličíně jakoby na nás čekal, takže jsme vše stihli, jak jsme naplánovali.
Uf, ono se to nezdá, ale těch 18 kilometrů jsme v nohách měli. Unaveni, plni zážitků, ale i dobrého jídla a pití jsme se tak vraceli do Rakovníka, kde již na děti čekaly rodiče s odvozem. Sice bylo téměř již půl deváté večer, ale i tak si myslím, že ten náš poslední výlet, stál za to! A o to přeci jde…! 🙂
